Univerzita - jiný svět

14. února 2013 v 15:26 | Genevieve |  Škola základ života
Univerzita je v mnoha věcech naprosto odlišná od škol typu základní škola, gymnázium, obchodní akamademie, hotelová škola, apod. Cílem tohoto článku je v několika bodech předestřít, v čem ten rozdíl spočívá. Středoškoláci si udělají jasno a vysokoškolákům připomínám, že studuju na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a všechny informace jsou podle toho, jak to funguje tady, tak se nedivte případným drobným rozdílům třeba oproti Brně nebo Praze :)

1. Předměty
Většina lidí jde na vysokou školu z gymnázia (i když není to pravidlo, dnes už není tak těžké dostat se i z jiných škol), kde se jim dostává všestranného vzdělání. Předměty jsou rozmanité, od jazyků přes fyziku až po tělesnou výchovu. Na univerzitu už jde člověk studovat konkrétní obor a věnuje se mnohem užšímu výňatku znalostí. Pokud se chce poučit i o věcech z jiných oborů, musí si je sám vyhledat a zapsat jako volitelné předměty. Tím se dostávám k tomu, že předměty jsou rozdělené na povinné (tzv. áčka, musíte je absolvovat), povinně volitelné (tzv. béčka, z nabídky si zapíšete, co chcete nebo prostě co na vás zbyde) a volitelné (tzv. céčka, zapisujete si je čistě ze zájmu nebo pro kredity).


2. Rozvrh
Rozvrh je taky koncipován jinak. Zatímco na základní a střední škole dostáváme hotový rozvrh, na univerzitě si pár týdnů před nástupem do školy sedneme k internetu a ve stanovenou dobu se o předměty a časy, které chceme, "popereme" se svými spolužáky. Ne vždycky to vyjde, jak si člověk představuje, každopádně není nad to, vymyslet taktiku. Zkrátka mít dopředu rozmyšlené, na které předměty se zapsat nejdřív, protože víte, že o ně bude velký zájem. Potěšující může být, že při troše štěstí se pak chodí do školy jen 3-4 dny v týdnu,i když i za cenu toho, že si to odsedíte od osmi do osmi.
Na zapisování předmětů i mnoho dalšího má Univerzita Palackého, kde studuju já, informační systém Stag, který ovšem čas od času zlobí a třeba nedávno při zapisování předmětů na letní semestr mi trvalo asi 20 minut, než jsem se tam dostala.
Přej si něco, padá STAG!
Dalším rozdílem týkajícím se rozvrhu je rozdělení a délka hodin. Klasické třičtvrtěhodinovky jsou pasé. Na univerzitě se hodiny dělí na přednášky (nepovinné, trvají většinou třičtvrtěhodiny), semináře (tady se vyžaduje aktivita, referáty, apod, trvají hodinu a půl) a cvičení (většinou výuka cizích jazyků, také hodina a půl). Speciálním typem je bloková výuka, která může trvat prakticky jakkoliv dlouho od několika hodin třeba po celý víkend a koná se nárazově.

3. Absence
Žádná žákovská knížka, žádné omluvné listy. Nepříjdete? Vaše věc. Učitel zpravidla na první hodině sám řekne, kolik absencí toleruje, zpravidlou jsou to dvě, někdy jedna. Přednášky jsou nepovinné, ale u zkoušky se rozhodně nemůžeme vymlouvat "já jsem byl nemocný", to nikoho nezajímá. Na hodinu musíte chodit připravení a mít případně hotové úkoly, i když jste posledně chyběli.

4. Známky
V průběhu roku tu nikdo nikoho neznámkuje, ale nepřipravenost můžete odnést vyhazovem ze třídy. Tedy dosud jsem toho nebyla svědkem, jen ta možnost tu je :D Jestli jste předmět udělali a jak, rozhodují až zápočty (testy nebo projekty či referáty s hodnocení "splnil/nesplnil"), kolokvia (zkouška ve více lidech) a zkoušky (ústní zkoušení nebo test na veškerou látku). Zkoušky se na naší univerzitě hodnotí písmeny A - F, přičemž F znamená fail. Tohle je ale škola od školy jiné.

5. Kredity
Každý předmět je ohodnocen určitým počtem kreditů (řekněme bodů), které získáte, když předmět splníte. Abyste mohli zakončit studium, musíte dosáhnout požadovaného počtu kreditů. Někdy je to boj a často se stává, že se studenti zapisují na předměty jen proto, že potřebují kredity a ne ze zájmu.

6. Přístup
Univerzita jedná se studenty jako s dospělými lidmi, kteří nepotřebují vodit za ručičku. Tudíž všechy informace si musíte sami zjistit (tady velmi oceňuju, jak v našem ročníku perfektně funguje vzájemné informování se přes facebook), vše je na vaší iniciativě. Chcete na stáž? Zařiďte si to. Něčemu nerozumíte? Přijďte za vyučujícím v konzultačních hodinách, nesedí ve své pracovně pořád. Potřebujete vyřídit nějaké papírování? Hurá na studijní oddělení. Hlavní je vždy si zjistit, za kým jít, kterou sekretářku oslovit, apod. Ale ochotní jsou vesměs všichni, aspoň u nás, a kdyžtak vás nasměrují.
Největší rozdíl je cítit v přístupu učitelů ke studentům. Vykání je samozřejmost, často se setkáváme s oslovením "kolego/kolegyně". Co se mi líbí, i když si myslím, že je to hlavně záležitost filozofické fakulty, ne celé univerzity, je to, že nám nikdo nevykládá "telefonní seznam", ale snaží se, abychom do problematiky daného předmětu opravdu viděli a pochopili souvislosti. Ukazuje se, že přednáška z české literatury 19. století nemusí být a taky není vůbec nudná. Ale o tom zas nědy jindy...

A co vy? Doplnili byste něco? Souhlasíte se mnou?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 14. února 2013 v 15:48 | Reagovat

To ano, učí tě vlastní iniciativě a samostatnosti.

2 Renesmé Renesmé | Web | 14. února 2013 v 16:32 | Reagovat

Ano, s většinou věcí souhlasím, v prvním semestru se rozkoukáváš a začínáš chápat, že když něco chceš, musíš si nejprve zjistit, co pro to udělat a pak to udělat sám za sebe, samostatnost je tady určitě. Celkově bych možná i dodala anonymnost. Mně osobně se to netýká, jelikož v našem oboru je celkem 40 lidí, takže nejsme v obrovských přednáškových sálech se stovkou lidí (to jen výjimečně) a už to není takové to "ťuťuňuňu", ale přijdeš - víš, nepřijdeš, sežeň si to, kde chceš... Nikdo neví většinou, jak se kdo jmenuje, většinou je podstatné studentské číslo (u nás). Ale to je škola od škola, fakulta od fakulty. Fascinují mě lidé, kteří nechápou a nemají snahu chápat systém kreditů, nechodí ani na termíny zkoušek a pak to opakují, pomalu nevědí, co mají dříve dělat, nějaké studiujní - co to je a pak se diví, že je vyhodí (takových případů znám osobně spoustu). Zkrátka, kdo chce kam, pomožme mu tam.
Jinak u mě na blogu, za 16 měsíců, jak jsem psala bych se ráda přestěhovala do jiné země, jak už i druhý obrázek jednoznačně poukazoval, tak uvidíme...

3 Sentencia Sentencia | Web | 14. února 2013 v 20:04 | Reagovat

souhlasím, základní systém a fungování vysokých škol jsi vystihla dobře a věřím, že mnoha lidem, kteří se na vysokou chystají, jsi hodně věcí ujasnila. Osobně bych ale ještě napsala jeden článek, kde by byl výčet i všech negativ vysokých. Já jsem jich za ty 3 roky našla už víc než dost a daly by se o nich psát romány :)

4 Chokina Chokina | Web | 15. února 2013 v 17:33 | Reagovat

No, konečne mám o VŠ predstavu. ale čo sa týka tej samostatnosti, neviem, aj na gymply sa tomu už ako tak učíš, tiež ťa nik nevodí za ručičku, ako na základke.
Inak ma zaujali tie kredity, to som vôbec netušila. :D

5 Veri Veri | Web | 16. února 2013 v 11:06 | Reagovat

Souhlasím s tebou, u nás je to téměř podobné ( stejně jako asi na všech), až na to, že studuji umělecký obor. Máš pravdu v tom, že tady si už vše musíš zařídit sama a zápis předmětů na další semestr je přímo lov, ale s tím musí člověk počítat, když chce jít na VŠ. Jinak co se týče rozvrhu, na ten si nemůžu stěžovat, máme pátek volný, takže chodím do školy jen 4 dny :-)

6 karinga karinga | Web | 29. března 2013 v 22:00 | Reagovat

Mně se u nás líbí obzvlášť ten přístup "profesorů". Když mi takový postarší pán říká paní kolegyně, musím vždycky vyloudit úsměv. Copak já vím alespoň desetinu toho co on? Asi spíš ne. Ale miluji to tu. Olomouc, UPOL..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama