Komplikovanost vztahů

17. ledna 2013 v 15:45 | Genevieve |  Úvahy
Všechny zkoušky jsou úspěšně za mnou a tři týdny nemusím nic dělat, to bude nuda :D Nedávno jsem napsala úvahu o vztazích. Souvisí to s mým osobním životem, jak jinak, tak jestli budete chtít přijít se svou troškou do mlýna, jen do toho, třeba uvidím, že na to vlastně vůbec nejsem špatně.

Komplikovanost vztahů

Jak to tak pozoruju, tak vztah je jednou z nejsložitějších věcí v životě. Nebo možná jinak. Lidé si vztahy neskutečně komplikují. Nechme stranou příbuzenské vztahy a vztahy s kamarády. Mám teď na mysli vztah s přítelem/přítelkyní, s drahou polovičkou.

Znáte tu povídačku o Amorovi. Má luk a šípy lásky, jež střílí po lidech, kteří k sobě mají citově vzplanout. Někdy to tak skutečně vypadá. Dva lidé se sotva znají a už mají pocit, že bez toho druhého budou potřebovat inhalátor a nitrožilní stravu. Jenže takový stav netrvá věčně. Nechci tu rozebírat zamilovanost, ačkoliv jsem k tomu nechtěně začala mířit, ale to, jak si lidé packají vztahy.


To máte tak, každý člověk je jinak "nastavený", má jiné představy a potřeby. Jsou lidé, kteří potřebují cítit svobodu. Nechtějí, aby je někdo jiný jakkoliv omezoval, nechtějí měnit jedinou věc ve svém životě kvůli někomu druhému, ať ho mají sebevíc rádi. Třeba si i jsou schopní vybudovat hezký vztah, ale vždy v něm existují určité hranice, jaké ani jejich partner nemůže překročit, jinak by mu hrozilo, že padne v nemilost.

Když si člověk hájí svou svobodu a nechce ztrácet kontrolu nad svým životem takovým, jaký ho chce mít, ještě tomu celkem rozumím. Jsou však ještě horší případy, a to lidé, kteří chtějí kontrolovat život i toho druhého. Jsou podezíraví, chorobně žárliví, a jakmile odhalí lež, neznají se. To už je na můj vkus trochu moc. Bohužel i v dnešním světě se stále najdou lidé, kteří se nechají kontrolovat a žijí život někoho jiného jen proto, aby ho neztratili.

Další extrém představují vlci samotáři. Ne že by se naprosto separovali od lidí a žili sami někde na Sibiři, ale zkrátka i potom, co si vyzkouší několik vztahů, dojdou k názoru, že samotným je jim lépe. Mají rádi svůj klid, svůj řád a v některých případech jednoduše nesnesou, když mají někoho neustále za zády. Některým z nich dokonce vadí intimnosti, raději si udržují odstup.

Pak jsou tu lidé jako já. Od té doby, co okusili vztah, si nedokážou nic jiného představit. Samota je nebaví, mají potřebu sdílet svůj život s někým dalším, kdo jim bude stále na blízku, bohužel často i za cenu toho, že si projdou větším počtem vztahů, než vůbec kdy chtěli.

Každý jsme jiný a každý se vyvíjíme a vážný vztah je mimo jiné otázka správného načasování. Musí se ve správnou dobu potkat lidé naladění na stejnou vlnu, a pokud se tak nestane, vztah je jen další komplikací, i když to tak zezačátku nemusí vypadat.


A co vy? Zařadili byste se do některé ze skupin, které jsem uvedla, nebo máte svou vlastní?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 17. ledna 2013 v 17:12 | Reagovat

Hlavně nemám rád když jeden druhého omezuje ve svobodě a jsou to bohužel většinu muži. Ale současně i opravdu nechápu ženy, které se nechají zotročit.
Bohužel rovnoprávné vztahy jsou velkou vzácností.

2 Chokina Chokina | Web | 17. ledna 2013 v 17:29 | Reagovat

Tak ja potrebujem vzťah, v ktorom bude láska, dôvera a sloboda.
Ja naopak nie som typ, ktorý potrebuje byť furt vo vzťahu. :D

[1]: Nie je ľahké bojovať proti mužskej autorite. To pochopíš až vtedy, keď to zažiješ.

3 mylovestories mylovestories | Web | 19. ledna 2013 v 9:07 | Reagovat

Ja sa radím.. hm. .asi nikam. Byť mimo vzťahu nie je zlé, cítim sa dobre a slobodne. Keď mi ale na niekoho padne očko, mám ešte lepší pocit je to niečo lepšie než voĺnosť, je to zaviazanosť k človeku ktorý prežíva to isté čo vy. Niekedy sa samozrejme stane že ten druhý to necíti a potom príde zklamanie, ale taký optimistický človek ako ja sa z toho vždy dostane :D Ani jedna moja kamarátka nevychádza so svojimi bývalmi tak dobre ako ja! :DDD

4 bezreci bezreci | Web | 19. ledna 2013 v 17:12 | Reagovat

hezky napsané , ja vlastně nevím do jake skupiny či kategorie bych se zařadila asi do skupiny "čekatelů" ,jsem romantička takže na tu svou láslku teprve čekám a doufám že ji snad brzy najdu :))

5 karinga karinga | Web | 19. ledna 2013 v 21:19 | Reagovat

Život člověka naučí, aby byl opatrný. Nu a já jsem si prošla jak obdobím vlka samotáře, tak důvěřivé holky. Můj přítel to se mnou neměl jednoduché, ale byl varován hned. A teď máme krásnou pohádku, co snad jen tak neskončí.

6 Pawlína Pawlína | Web | 21. ledna 2013 v 10:22 | Reagovat

Tak já odjakživa(od puberty asi od 15ti let :D) hledala vztah. Ale byla jsem hrozně stydlivá. Do svých dvaceti let měli o mě zájem sice nějací kluci a já si naivně i myslela, že jsem zamilovaná, ale brzo jsem zjistila, že je to jen zatemnění a že je vlastně nemiluju, tak s nimi nechci ani chodit. :D Ve 20ti letech jsem měla první sexuální styk a do toho kluka jsem se zamilovala a on do mě. Vydrželo nám to asi rok(občas to byl vztah na dálku) a pak jsem ho podvedla a tím mi došlo, že ho nemiluju, ale pouze ho mám ráda. Byla jsem k němu nemilosrdná. Takže následoval půlrok sexuálních "rychlovek". Opít se, užít si a kamarád zůstal kamarádem. :D Ale pak jsem se zakoukala do svého současného přítele. Jemu bylo ale 17 a mě 22. Ale o věk přeci nejde. :D U něj jsem zjistila, co je to pořádná láska. To nejvášnivější období ustalo ve chvíli, kdy jsem otěhotněla. Ale jinak se stále milujeme, pořád cítím tu lásku, strach o něj, pořád ho mám potřebu objímat a líbat....:) A hlavně nemám zájem o jiné.;)

7 Sentencia Sentencia | Web | 21. ledna 2013 v 12:33 | Reagovat

vztahy jsou opravdu hodně komplikované. Já sama jsem v jednom už 4,5 roku a z toho rok a půl je víc než komplikovaný. Bohužel jsem na tyhle věci srab a bojím se udělat nějaký větší krok, změnu, která by daný problém vyřešila. Vím, co bych měla udělat, ale nemám na to odvahu.... snad budeš mít víc štěstí a nervů, než já. hodně štěstí

8 Renesmé Renesmé | Web | 23. ledna 2013 v 20:05 | Reagovat

A jéjej, to by nebyl pořádný vztah, aby nebyly nějaké ty komplikace. Jsem zastánce toho, že zamilovanost je to nejkrásnější, co může být, avšak netrvá dlouho, záleží to na individuálním páru, ale do roka dle průzkumů zamilovanost končí. V té době jsem se opravdu nemohla od své drahé polovičky hnout, jak popisuješ. Teď už jsem přes dva a půl roku v tom, v neuvěřitelně krásném vztahu, ale nic není dokonalé, to všichni víme. Jsem šťastná, že mám vedle sebe někoho, komu můžu věřit, komu se můžu kdykoliv svěřit a kdo mi pomáhá nosit těžká břemena neutuchajícího života. Když mě něco trápí, říkám vše partnerovi narovinu, ačkoliv to ne vždy je nejlepší řešení. Ale pokud by se jednalo o něco zásadovějšího, jsem taky srab jako tady Peťu. Ale zase kdyby to bylo tak zásadové jako rozchod, tak se přeci nebudu ve vztahu trápit? No, je to opravdu komplikované a já jsem ráda za to, co mám a momentálně si opravdu nedokážu představit, co bych bez něj dělala a to, že si spolu už plánujeme budoucnost a budoucí kroky nás obou, to jen dosvědčuje.

9 Michelle Michelle | Web | 27. ledna 2013 v 18:39 | Reagovat

vztahy jsou fajn. ale já nemám ráda, když mám pořád někoho za zadkem, když mám druhý den na talířku, jak jsem měla večer moc krátkou sukni a jak na mě ten kluk u baru zíral a že s tím kamarádem jsem se bavila moc dlouho.
ale když najdeš někoho, s kým nejsi pod drobnohledem, tak je vztah fajn :)

10 Myšák Myšák | Web | 16. ledna 2014 v 17:50 | Reagovat

Vidím se ve vlku samotáři. Nedokáži si představit, že bych jednou přišla domů, kde by na mě čekal manžel s dětmi... mít neustále někoho, komu věnuješ pozornost... Klasický život v rodině je pro mě těžce představitelný ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama